Bumbác!
Nedávno jsem četla tento článek a byla jsem překvapená, že homeopatika mohou mít takovou sílu. Osobně jsem středoproudá "biomatka", která při nemoci homeopaticky začíná, případně západní léčiva homeopatií podporuje.
Myslím si, že by se tělu měla dát šance uzdravit se samo, než se člověk odebere k silnější, západní léčbě. Obecně dávám sama sobě (i svým dětem) 3 dny na uzdravení nebo zlepšení stavu. Podle akutnosti konzultuji nejdříve telefonicky s lékařkou a teprve po vyčerpání všeho, odjíždím do lékařského domu. Zatím jsme většinu dětských i dospěláckých nemocí zvládli sami doma s "přítelem" na telefonu. Pro všechny zúčastněné je tento způsob rozhodně méně stresující než s nemocným tělíčkem lítat po všech čertech.
Naše lékárnička obsahuje jak homeopatické trubičky, tak klasická plata pilulek. V době poporodní jsem tu homeopatickou část obohatila i o Arnicu Montanu 9 ch, která má primárně pomáhat k lepšímu hojení ran a zranění. Více si o ni můžete přečíst ZDE. Vzhledem k tomu, že jsem tubičku měla k dispozici a výše zmíněný článek mě překvapil, ihned "cukrové kuličky" umístila do mé mini cestovní lékárničky, kterou nosím stále při sobě. Mimo zmíněnou Arnicu v ní mám několik náplastí, malé nůžtičky, pinzetu na klíšťata, dezinfekci Betadine a tekutý obvaz ve spreji.
Nikdy bych nevěřila, že si zanedlouho na vlastní kůži vyzkouším, jaké zázračné účinky Arnica má. Kdo má dítě, určitě mi dá za pravdu, že úraz se mu může stát během vteřiny. Dokonce i pod vaším přímým dohledem. Kdo má děti dvě, dané pravidlo si stačí zdvojnásobit rychlostí světla a úraz je na světě ani netušíte jak.
A tak se to stalo i nám. Děti blbly venku, vše v naprostém pořádku, klidu a já se na několik málo vteřin oddálila a už jsem slyšela pláč a zadýchané vysvětlování synovce, jak k pláči došlo. Rok a půl stará dcerka se nedopatřením dostala do cyklistické stezky několika zlodějů a policajtů při akci. Pusinka byla rázem plná krve, která kapala na mé skvostně bílé triko (to abych na té zahradě vypadala k světu :D). Okamžitě jsem ji vzala do náručí a zjišťovala napáchané škody. Instiktivně jsem cestu směřovala k mé cestovní lékárničce. Zuby celé, ale ret jak kdyby jej poštípalo roj včel. Rána vcelku otevřená a stále z ní srčí krev. Otáčím tedy víčkem trubičky a nechávám napadat několik kuliček. Dcerka poslušně otevírá pusinku - jak jinak, když ji lákám na sladký bonbonek, chvíli cucá a pak polyká. Nevěřím vlastním očím. Krev v tu chvíli, co se kuličky dotkly úst přestává kapat. No dobře, ne úplně v té chvíli, ale pár vteřin na to. Nechápu, co vidím. Krev neteče a dcerka se směje. Sice trochu zhrzeným úsměvem, ale směje se. Ještě jednou pořádně prohlížím ránu a hodnotím, že je příliš hluboká a raději zajedeme na pohotovost na zhodnocení hloubky případně nutnosti sešití.
Po cestě na pohotovost začal otok mizet a na pohotovosti jsem si už říkala, jestli jsem zbytečně neplašila. Doktoři i sestry byli velmi příjemní a dcerka nakonec vyfasovala jeden kosmetický steh, aby rána pěkně srostla.
Arnicu jsem i nadále podávala a i když jsem byla upozorněna na pořádný otok, žádný se nekonal. Vše se bez sebemenšího zádrhelu zahojilo a Kačenka má zase krásnou pusinku jako dřív.
Já se přesvědčila, že tyto homeopatika rozhodně nebudou chybět v naší lékárně a náš milující tatínek hned další 2 balení dokoupil. Protože co kdyby bylo další bumbác?