Smysl pro humor mého osudu

Vždycky když se těším na nějakou chvilku ticha a klidu, osud mi ji vždy nějakým způsobem trochu přikoření.

Dnes jsem se těšila na horké kafe na terase a spící děti v kočáru, když jsme se upoceni vrátili že školky. Takže zaparkovat děti, pustit na polední klid starším pohádku a hurá vařit kafe.

Když už vařím vodu, dělávám i čaj svému muži. On totiž vodu nepije, prý není žádná žába 🐸 😁. Uvařím vodu, zaleju kafe, zaleju čaj. Poněvadž muž neslazený nepije, sladí alespoň zdravě medem. Když je ve sklenici od medu jen po dně medu, leju ještě teplý čaj do ní, abych využila i poslední vejškrabky na sklenici. A tak jsem udělala i dnes.

Jenomže dnes jsem se těšila na tu chvilku klidu, že jo. A můj osud má velký smysl pro humor a asi se chtěl pobavit a ta sklenice praskla 🙉. Takže ten horký, sladký a báječný čaj z lásky dělaný, se rozlil po celé kuchyňské lince a v rytmu si kapal na zem.

No a to jsou přesně ty chvíle, kdy se vám hodí hluboké dýchání z jógy a mocné OOOHHHHMMMM 😁

A víte co ještě? Můj muž vede válku s mravencema v našem absolutně uzavřeném domě, kde neexistuje přeci žádná škvírka, kudy by se mravenčí vojáci mohli k nám dostat. Až zjistí, že stojím na jejich straně barikády a přikrmuji je sladkým medem, bude doma dusno... 😁

Medu a mravencům zdar. Mám ráda přírodu.