Sportu zdar! Nezdar!

Když se mi změnila číslovka ve věku, nějakým záhadným způsobem se změnilo i mé tělo. Několik měsíců jsem mu dávala ještě šanci, aby se změnilo samo, ale zákony fyziky působí i proti mé vůli. Časem jsem zjistila, že jejich neznalost nemá vliv na mě tělo a také to, že gravitace působí nejen směrem dolů, ale i do stran. Nebo se tento jev jmenuje rozpínání?

Rozhodla jsem se tedy, že se pokusím tyto zákony přechytračit a trochu to rozpínání pozastavit. Několik dní jsem na YouTubevybírala vhodné cvičení. Potřebovala jsem něco, při čem nebudu vypadat jako jako postřelená gazela a nestrávím po 15 minutách pohybu dalších 30 minut ve sprše. Dále jsem odmítla vstávat dřív než rodina, spánek mi je zatím stále přednější než postavička ham ham.

Po několika večerech strávených u sledování pevných zadečků mladých slečen (tuto část muž ochotně trávil se mnou), padlo i několik tabulek čokolády, že už na tohle opravdu nemám věk a ani sílu. Obzvlášť po výživně prokojené noci, ke spokojenosti mé dcerky. Abych to zkrátila, vybrala jsem si mou oblíbenou, pomalou, elegantní a silovou jógu.

Po několika dnech poctivé virtuální přípravy jsem určitě kilo přibrala. Do mobilu jsem si stáhla několik aplikací k zápiskům mých váhových pokroků a po několika dnech souvislých upozornění o dopsání denních aktivit, které jsem nesplnila, jsem aplikace zase s nadšením vyhodila. Rozhodla jsem se, že své pokroky budu porovnávat denním pohledem do zrcadla.

V mých představách se ke mně každé ráno při mé zdravotní patnáctiminutovce přidávaly i děti. A taky že se přidávaly, avšak trochu jiným způsobem, než jsem očekávala. Po týdnu snažení se scénář opakuje stejný. Zapnu video, pomalu se zahřívám a na Kačenku přichází ranní stolice. Prokládám polohu slavnostním vyléváním obsahu nočníku a snažím se cvičitelku dohnat. V případě, že se snížím do nižší pozice než je výška mě dcery, zvedám své tělo včetně 12 kg závaží. Veškerá má snaha zvednout jakoukoliv část mého těla je podrobena důkladné prohlídce a zkoušce její síly. V případě, že je mému cvičení přítomen i syn, jsem podrobena důsledné kontrole, jestli pozice provádím správně. V případě nesprávného držení těla jsem upozorněna a musím zjednat nápravu. Co na tom, že má fyzická kondice na to nestačí.

Mé patnácti minutové tréninky se takto protáhnou na půl hodinové a já si říkám, má to cenu? Mé děti mě očividně milujou i s mými prostorovými defekty a muž si bude muset zvyknout, že mé tělo již není tělem Venuše od Botticelliho, ale Venuše od Věstonic.