Vánoční čas, je v každém z nás...
Vrcholem konzumního světa jsou Vánoce. Zasáhnou celou rodinu od úplných miminek po prapratetičku. A cíl je jasný. Dostat z nás konzumentů co nejvíce.
Během mého bezdětného života, kdy jsem v Ježíška již nevěřila, upadla jsem do společensky nastaveného vánočního konzumu, který se na nás valí od konce října. Teprve s přibývajícím věkem mého staršího syna jsem si uvědomila, že Ježíšek existuje. Je v každém z nás. V každém lidském srdci jeden je.
Tak jako nelze uchopit lásku, tak nelze uchopit Ježíška. Nemůžete ho vidět se spřežením jako Santa Clause, nemůžete ho nijak dohledat ve fyzickém světě. To kouzlo je totiž v nás. V našich srdcích a jen díky lásce toho svého Ježíška opravdu ucítíte. A tak tomu bylo vždy. Tedy do té doby než se do toho začaly montovat peníze. Ty toho našeho Ježíška totiž v srdcích zamykají a nechtějí ho nechat prostoupit celou naší bytostí. Teprve mé děti, díky jejich schopnosti neřešit peníze, mi odemkly mého Ježíška a já ho zase cítím. Cítím to opravdové, laskavé a láskyplné kouzlo Vánoc a především adventního času, kdy s každým cinknutím andělského zvonění mi břichem proletí hejno motýlů, kdy se raduji nad každým perníčkem vytaženém z našeho adventního kalendáře a užívám si už po milionté tanec s Kájou Gottem a klusajícím Juráškem s Popelkou na jeho hřbetu. Těším se z každé předvánoční chvilky, která tvoří ty opravdické Vánoce.
Chci aby mé děti poznaly svého Ježíška a chci aby ho nikdy nenechaly zamknout v pozlacené kleci. Chci, aby věděly, že naši Ježíškové v srdci obdarovávají členy v rodině a samy budou obdarovány jen když budou umět myslet na druhé a díky tomu na ně druzí nezapomenou.
Vzhledem k tajuplnosti dětství jsme se s mužem rozhodli, že k nám bude chodit i ten kouzelný Ježíšek. Ten který je mimo naše srdce, ale jen díky svým pomocníkům v nich ví, že nám nějaký ten dárek navíc může pod tím stromečkem přikouzlit. Vzkazuje nám tím, že bezpodmínečná láska je hodna darů. Prostřednictvím kouzelného nadělení spojuje nehmotný svět s tím hmotným. Nechci své děti ochudit o pohádkové bytosti a jejich nadpřirozené schopnosti.
Chci aby věřili, že duhu malují víly a houby sází skřítkové. Chci s nimi malovat vílí šaty a stavět skřítkům domečky v lese. Chci aby těch pár let jejich života věřili, že život je opravdu zázrak. S nadšením sledovaly růst rostliny a zázračnou změnu pulce v žábu. Chci aby i v budoucnu věřili v nehmotné a neuchopitelné zázraky života jako je láska, strážní Andělé, osud nebo pro někoho pouze Vesmír. Chci aby to kouzlo, které pohltí celou dětskou osobu v dospělosti zůstalo v jejich srdcích.
Mnoha z nás by prospělo alespoň na chvíli zahodit rozum a inspirovat se zázrakem dětství. Jejich vírou v lepší zítřky, jejich schopností vidět květinu i v minovém poli, jejich schopností milovat i tyrana. Měli bychom je co nejdéle ujišťovat v tom, že život je opravdu zázračný a tuto víru v nich udržovat co nejdéle. Ony totiž nepotřebují vědět, co neexistuje, ale naopak, potřebují vědět, co existuje a my je musíme naučit, jak si to udržet co nejdéle.
Věř a víra tvá tě uzdraví. Věřme svým dětem a jejich touze věřit v zázraky. Věřme že tato víra nás uzdraví od materiálního světa, že nás uzdraví od zla, které prostoupilo společností bez víry v lásku.