Výlety se čtyřmi dětmi

Začátek prázdnin je u nás ve znamení výletů.

Prvního července byla plánovaná celodenní odstávka elektrického proudu (což u nás znamená absolutní black out, včetně zástavy vody), tak jsme se odstavili na celodenní návštěvu koupaliště, abych se v podvečer dozvěděla, že elektrika šla celý den! No chápete to? A to je již v pořadí druhá, stejná odstávka se stejným scénářem. Vzhledem k tomu, že se nikdo neutopil a moje nervy nezůstaly v kýblu, podělím se s vámi o skvělý závěr našeho druhého, dnešního výletu.

Vydali jsme se do menší Zoologické zahrady v Plasích nedaleko Plzně. Kdo nebyl, vřele doporučuji. Je to sice malinké, ale o to kouzelnější podívaná na propracovaná zákoutí celé zeměkoule včetně hrůzostrašné Transylvanie. V celém areálu je zakomponovaný minigolf. Já jsem však usoudila, že 4 děti, kočár a instantní zázemí v batohu pro nás všechny stačí. Netřeba vědomě platit za hole a míčky k tomu, které bych jisto jistě táhla já. Beztak by je minimálně ztratili a ještě bych řešila otřesy mozku. Všechny detaily zoo jsou krásně zpracované a jednotlivé pohledy a průhledy cestičkami jsou vskutku nádherné. Opravdu jsme si ji užili naplno.

Na závěr prohlídky, jsem se pod vysokou hladinou endorfinu nechala přemluvit k malování na obličej. Tedy můj zůstal netknutý, ale princezna Kačenka zatoužila být motýlkem. Vašíka přemohla jeho obsese čistotou a rozhodl se pro pamětní minci. Vzhledem k tomu, že jsem neměla padesátku, která by se proměnila ve zlatku natotata, čekala jsem houpajíc bokem kočár s Jendou a kojící v náručí Rezi, až se motýl vylíhne a slečna mi vrátí drobné.

OK, pade bychom tedy měli a předávám mému předškolákovi, aby ji proměnil ve zlatku. Ta mu však nejde narvat do automatu, tak mi ji vrací, do zkroucené ruky, kterou natahuji z pod zadku stále se kojící mladší dcerky. Ovšem, pustil ji o pár milimetrů dříve, než se stačila mince setkat s mojí dlaní a milá pajska si to zaplula přímo do mezery mezi dřevěnou podlahu a nenávratně zmizela ve tmě. Možná by pod touto podlahou mohli udělat nějaké jezírko pro štěstí nebo něco podobného, poněvadž stejný osud neměla jen a pouze naše mince, co jsem šťourajíc klacikem mezi prkny zjistila. Nu což, pade v pr... Člověk promarní i víc. Vašík to vzal kupodivu rozumně. Prý tento bankomat s tátou vyrobí a bude po problému.

Naložila jsem děti do auta a doufala, že alespoň 3 že 4 usnou, což se víceméně podařilo za první zatáčkou. Cesta zpět byla tedy ve znamení soustředěného poslechu rádia, což se běžně nestává. Abychom nevraceli tátovi auto s blikajícím žebravým okem (došel benzín), tak jsem za poslední barevný papírovky alespoň něco málo naždímala do nádrže. A v tu chvíli se probouzí starší dcera a zjišťuje, že stojíme, já nejsem za volantem a spouští hysterický jekot, přestože na ni klepu zvenku na okýnko. Tím budí zbytek osazenstva a především si oného motýla rozpatlává po celém obličeji. Klušu tedy zaplatit a klušu zase zpět, abychom posledních 10 minut cesty neslyšeli vlastního slova, protože všichni potřebují okamžitě ven a dávají to jasně najevo. Chválím se, že jsem prozíravě zvolila benzinu nejblíže domovu, poněvadž se taky mohlo stát, že by koncertní trio nekoncertovalo 10 minut, ale 30 minut. A to už se rozdýchává hůře.

Vyložila jsem děti do baráku a Kačenka běžela k zrcadlu zkontrolovat motejla. Po ohledání fialovo růžové mazanice usoudila, že už to není pěkný a umyla to. Takže byla moteljem všeho všudy 10 minut bdělého stavu, 25 minut spícího stavu a 10 minut ječícího stavu.

Suma sumárum mě celá suvenýrská akce stála dvě stovky a celkově trvala přibližně 35 minut. No nekup to. 😁

Jo a téměř vzápětí se Kačenka rozhodla namalovat si motýlka znovu a sama. Skončilo to modrým obličejem (celým, včetně spánků), černým nosem a černými holeněmi. Další barvy už naštěstí došly. Večerní hygienu opakovala 3x a na závěr jsem ji stejně drhla ještě pár minut já.

Ale zoo byla pěkná, to se musí nechat. Díky mozku, že tvojí přirozenou vlastností je, to špatné zapomínat a příjemné si zveličovat 😁

Na zdraví a ve zdraví! 🥂