Vážně i nevážně o šestičlenné rodině 

Naučily mě požádat o pomoc okolí.

Vždycky mě zajímala témata okolo duše, energetických těl a všeho, co se týkalo našeho duchovního úkolu zde na Zemi. S příchodem dětí se otevřely dokořán dveře k mým koutům nevědomí a začala cesta uzdravování mé duše. Díky nim jsem se dostávala do situací, které pro mě byly hodně psychicky náročné. Začala jsem odhalovat mé slabé stránky a pomalu...

Jsme na pískovišti a děti si klidně hrají. Vašík jezdí traktorem a vytváří v písku dlouhé koleje. Kačenka sedí a lopatkou se snaží nabrat písek do bábovičky. Většina skončí za výstřihem. Přemýšlím, kde máme smetáček a jestli mokrý písek dokáže ucpat odpady.

Ukazatelem dobrých mravů je používat ve správnou chvíli správná slova jako jsou prosím, děkuji, promiň, dobrý den a na shledanou. Jak to ale do těch malých pusinek dostat? Jak udělat z dítěte slušňáka?

V kalendáři jsem zahlédla 13.12., na hodinkách v tu dobu bylo něco kolem 14 hodiny a na teploměru něco kolem 8°C. Vyrážíme na procházku s cílem sehnat mandlový punding do vánočního Baileys. Po cestě do obchodu míjíme hřiště, které láká svojí lanovou prolézačkou a svištící klouzačkou.

Vrcholem konzumního světa jsou Vánoce. Zasáhnou celou rodinu od úplných miminek po prapratetičku. A cíl je jasný. Dostat z nás konzumentů co nejvíce.

Je to tady. Davové šílenství hrůzostrašných čertů, dlouhovousých Mikulášů a éterických andělů je tu. Z obchodních řetězců se na nás valí ze všech koutů. Vzhledem k věku Vašíka nezbývalo nic jiného, než zauvažovat jak tuto tradici pojme naše rodina.

Je jí rok, souvisle nemluví a přeci si rozumíme. Tím, že stále kojím a dost často i nosím jsme napojené v trochu jiné dimenzi. Když byla ještě ležící či nosící se mládě, naše komunikace probíhala čistě jen v intuitivní rovině na základě pohybů a zvuků. Její tělo ke mně hovořilo a na mě už bylo jen se jeho řeč naučit....

Některé děti jsou anarchisté některé režimisté. Mladší spadá do skupiny anarchisté a starší se již přehouplo do skupiny režimisté.