Občas na mě ze sociálních sítí vyskočí příspěvek svádějící boj, jaké dětství v jakém časovém rozmezí bylo to nejlepší. Já jsem dítě devadesátek. Což jsou vzkazy mamce, kde jsem, s kým jsem a v kolik přijdu psané rukou a ponechané volně na stole. Lítání po okolí a zvonění na opravdický zvonek u opravdického vchodu. Stromy a roztrhané oblečení od...
Začátek prázdnin je u nás ve znamení výletů.
Přišel nám nový mrazák. To znamená do posledního kousíčku vyklidit celou spíž. A připravit na novou organizaci potravin.
Vždycky když se těším na nějakou chvilku ticha a klidu, osud mi ji vždy nějakým způsobem trochu přikoření.
Moje plánované třetí těhotenství mne znovu vrátilo zpět, že nic se nedá naplánovat. Já, která žije organizací, plány, diáři, kalendáři, krabicemi s miliony fochy na třídění všeho. Já, která potřebuje řád a pořádek, tak přesně tu osud postavil s dětmi na cestu chaosu, anarchie a neřádu.
Dnes jsem podnikla jeden krok vpřed ohledně mého fyzického já a jeden krok vzad ohledně mého společenského já.
Jednoho rána se Venda probouzí s velkou bolestí. Ukazuje na tvář poblíž ucha a já už tuším, že to nebude bolest jen tak. Po pár minutách střídavého klidu a pláče se s Vašíkem rozhodneme, že bude lepší zajet k paní doktorce, která lidskému tělu v mnoha případech rozumí více a dokáže pomoci rychleji, než my doma. V autě mě po...
Když se mi změnila číslovka ve věku, nějakým záhadným způsobem se změnilo i mé tělo. Několik měsíců jsem mu dávala ještě šanci, aby se změnilo samo, ale zákony fyziky působí i proti mé vůli. Časem jsem zjistila, že jejich neznalost nemá vliv na mě tělo a také to, že gravitace působí nejen směrem dolů, ale i do stran. Nebo se...
Některá dopoledne plynou, že ani nevím, kam se poděla. Některá dopoledne jsou tak hutná, že co může, to se podělá. Jedno takové dopoledne s dlouhým Á jsem měla dnes.
