Jsou dvě a každé úplně jiné, co mají ale společného, že si oba navzájem lezou na nervy. Někdy jim to trvá 20 minut někdy jim stačí minuta. A já tyhle chvíle nesnáším. Nesnáším být rozdělovač divé zvěře, nesnáším je od sebe odtrhávat a prostě nesnáším sourozenecké rvačky. Obě děti miluji a tyhle chvíle mi dávají opravdu zabrat.
Jednou za čas jezdíme po návštěvách našich nejbližších. Pro mě to znamená sbalit obr loďák pro nás tři a pokusit se nic nezapomenout. Vždycky lítám z jednoho pokoje do druhého a pomyslně odškrtávám věci ze seznamu. Děti tak nějak plují vedle mě a pozorují, co se to kolem děje.
Jelikož vychovávám syna, věděla jsem, že období pušek a střelných zbraní jednou přijde. A už je to tady. V jeho 3,5 letech poprvé zatoužil mít zbraň. A já mu ji koupila. Vašík totiž touží být policajtem a ten ke své práci v boji se zlem zbraň potřebuje. Zlo se v našem světě totiž neptá jestli je to správné nebo ne, to totiž rovnou střílí....
S tří a půl letým dítětem v kuchyni už je to více o kooperaci než o následném úklidu. Ovšem přizvat k tomu ještě 14 měsíční batole se stále silnějším obdobím JÁ SAMA to je teprve ta správná práce. Dcerka už více bdí než spí a také se více zapojuje do běžného života. Přiznám se, že jsem se více snažila předcházet...
"Maminko, tady ty věci sem takhle dám a budu je shazovat. Ty mi budeš nadávat."
Mám dvě úžasné děti. Každé umí něco jiného, každé má své jiné potřeby. A abych se naučila pořádně plánovat, řídit skupinu a logisticky uvažovat, osud mi je nadělil každé úplně jiné.
Bordel jako v tanku. Hračky se válí všude a dítě neví, kterou dřív do ruky a podle toho vypadá i hra. Hraje si se vším, ale vlastně s ničím. Rozhazuje hračky po pokoji, vysypává všechno z krabic a pak už si toho ani nevšimne. A tečou nervy. "Neumí si hrát má určitě ADHD. Měl by dostat nějaké antidětské pilulky."
Takové dítě nepotřebuje NIC. Jen lásku. Opravdu. Lásku prostřednictvím mého těla. A přece to některým lidem přijde hodně. Kdybych ji vysvlékla do naha a byla jen s ní, přežila by. Nepotřebuje oblečení - má moje tělo, nepotřebuje jídlo - má moje mléko. Potřebuje ode mě jen vnímat. Dobře, občas potřebuje i hlídat, aby nesvačila odpadky nebo...
Já: "Broučku, na stole máš večeři."
V: "Ne!"
Já: "Vidím, že si hraješ s vláčky a já potřebuji, aby ses najedl. Jak to vyřešíme?"
V: "Hm, za 10 minut přijdu."
Já: "Dobře, jsme domluveni."
Uběhnou asi 3 minuty a Vašík stojí ve dveřích kuchyně. "Už to uběhlo."
Odcházíme z kavárny. Poslední minuty jsou docela napjaté. Syn si hraje s vláčky a mladší děti ho nenechají v klidu jezdit. Začíná to v něm vřít. Křičí NE! Situaci zvládáme ukončit bez větší kolize. Nikdo není zraněn a nikdo neplakal. Odcházíme, ale já vím, že něco není v pořádku.